Březen 2018

POVÍDKA: Všechno zlé, je k....

29. března 2018 v 12:39 | Annie |  Jednorázovky
Tak. Pár dní jsem dělala na této povídce, která měla být daleko delší. Uvědomila jsem si, že ale neumím psát postelové scény a tak jsem bohužel musela pokračování příběhu vynechat. Každý si může domyslet jak to nakonec dopadne. Možná se rozhodnu v povídce pokračovat, protože proč by ji ten zmetek Max nemohl chtít zpátky a trochu této drobné brunetce zamotat hlavu. A nebo proč by to nemohlo být všechno úplně jinak? No nechte se překvapit a hurá do čtení.

Všechno zlé, je k něčemu dobré..

Život není vždy skvělý, ale alespoň se postará o to, že se v něm něco krásného dá najít.

Děvče, které si myslí, že je všem krásným dnům konec, sedí tiše v kavárně se svými přáteli, ale duchem je úplně někde jinde. Už po několikáté se jí její nejlepší přátelé snaží říct, že má konečně zapomenout a pohnout se dál. Je to ale možné?

Před dvěma měsíci přišla z práce domů s úsměvem na tváři, protože ji pustili o pár hodin dřív. Chtěla svého miláčka, kterému ráno nebylo dobře, překvapit. V restauraci koupila jeho nejoblíbenější jídlo a těšila se z toho, jak společně po dlouhé době poobědvají. Zaparkovala svůj vůz do garáže a vstoupila předními dveřmi do haly. V zrcadle ještě zkontrolovala svůj vzhled a potichoučku našlapovala po schodech do ložnice.

S Maxem byla už půl roku zasnoubená, ale oficiálně spolu chodili tři roky. Když ji před půl rokem požádal o ruku, byla velice překvapená, ale zároveň šťastná, protože Maxe hluboce milovala. Samozřejmě ani na chviličku nezaváhala a na nabídku kývla. Vždyť nic jiného si nepřála.

Když Maxe poprvé zahlédla ani ve snu ji nenapadalo, že by mohla být teď tam, kde je. Ze začátku si ho ani nevšimla, protože v tu dobu měla v hlavě úplně někoho jiného. Už rok se pro toho druhého trápila. Byla nešťastně zamilovaná a její plačící oči patřily jen tomu druhému. Z počátku s Maxem byli jen přátelé, pak se to rozrostlo v něco víc. Jelikož Anna bydlela sama ve velkém domě, který zdědila po rodičích, tak se Max
k ní nastěhoval. Přispíval na domácnost tak, jak měl
a o hádkách mezi nimi by se dalo jen těžko něco říct. Jejich vztah se zdál naprosto harmonický, a tak nikoho ani nepřekvapilo, že ji požádal o ruku.

Když pomalu mířila na místo, zdálo se jí, že slyší jiný ženský hlas, který vycházel z jejich společné ložnice. Už to ji mělo zarazit. Měla se otočit na místě a utíkat jako o život. Místo toho vzala pravou rukou za kliku
a otevřela dveře.

To, co uviděla, by ani ve svém nejhorším snu nečekala. Ten zmetek se válel v posteli s jinou ženskou, a nebyla to jen obyčejná ženská, ale jeho sekretářka, o které tvrdil, že by s ní nikdy nic neměl, a že žádný vztah mimo kancelář neudržují.

Když ji Anna poprvé viděla na firemním večírku jejího snoubence, začala mít menší obavu. Vysoká blondýnka
s děsně štíhlýma nohama. Svému milému ale věřila,
i každému slovu, které řekl. Dokonce o své sekretářce prohlásil, že není vůbec atraktivní.
Anna nebyla v žádném případě vůbec ošklivá. Byla velice krásná a muži po ní doslova šíleli. Měla tmavé dlouhé vlasy, veliké modré oči, které na sluníčku byly spíše šedé a štíhlou postavu menšího vzrůstu. Každý o ní říkal, že je velice půvabná. Bylo jí 26 let, takže byla i velice mladá.

Když otevřela dveře, nemohla ze sebe dostat ani hlásku. Oblečení bylo rozházené úplně všude a jejich nahá těla se válela na jejím čerstvě vypraném povlečení. Když ji Max i jeho milenka spatřili, okamžitě se zhrozili. Max chtěl něco říct, ale nedala mu žádnou šanci. Jen pronesla, že jede pryč a až se za hodinu vrátí, nebude tu on, ani ona a ani žádné jeho věci. Zabouchla za sebou dveře od ložnice, seběhla dolů ze schodů
a bouchla vchodovými dveřmi.

Nasedla do auta, nastartovala a odjela do své oblíbené kavárny, kde si objednala jedno Latte s sebou. Věděla přesně, co teď bude dělat. Musí na jediné místo, kde dokázala přemýšlet a kde jako mladší bývala pořád.
U nich za městem jsou skály, kde se dalo vždy báječně relaxovat, a to je to jediné, co teď potřebovala.
Dojela na parkoviště, zbytek musela jít pěšky. Za pět minut byla na místě a sedla si do trávy. Usrkávala svou kávu a z kabelky vytáhla cigarety, které měla pro případ nouze, i když už dva roky vůbec nekouřila. Jednu si zapálila, vyfoukla kouř a přivoněla si. Nic se nezměnilo, pořád to strašně smrdělo, jako tehdy před dvěma lety.

Konečně na povrch vypluly nějaké emoce a začala plakat. V hlavě se jí honilo jen to, jak jí to mohl udělat.

Když se za dvě hodiny vrátila zpátky domů, Max už byl pryč a stejně tak i jeho věci. Na stole stál jen ubohý vzkaz s jedním slovem, "PROMIŇ". To byl konec.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

A teď, po dvou měsících je tam, kde je.

"Bude to dobrý lidi, slibuji", prohlásila. Věřila tomu stejně jako oni.
"Už budu muset jít, čeká na mě doma Lexi" a usmála se. Byl to upřímný úsměv. Svoje kamarády zbožňovala a byla jim vděčná, že se o ni tak zajímají. Bez nich by na tom mohla být ještě hůř. I Lexi, o které mluvila, si pořídila jen díky nim. Bylo to malé štěňátko, fenka. Po týdnu, co si vzala v práci dovolenou a byla zavřená doma, se už její přátelé nemohli koukat, jak se sama doma uzavírá do sebe a vzali ji do útulku, kde potkala svou další životní lásku. Lexi byla malinká Yorkshirská fenka, hnědé barvy. Hned se do ní zamilovala.

Vytáhla z kabelky stovku a položila ji na stůl.
S kamarády se rozloučila objetím a vyšla ze dveří. Hned, co vyšla, slzy se ji opět draly na povrch. Chtěla přeběhnout silnici, ale pro samé slzy si nevšimla, že jede auto. Naštěstí auto nejelo tak rychle, ale bohužel zastavit už nestačilo a tak do ní vrazilo. Anna spadla, při pádu se praštila do hlavy a ztratila vědomí.

Když se začala probírat, ležela už v sanitce
a směřovala do nemocnice.
Byla na sebe naštvaná, že si nedávala pozor a že ji znovu Max dokázal ublížit, i když už u ní nebyl. Byla vděčná řidiči, že ji tam nenechal jen tak ležet
a zavolal sanitku. Co však netušila, bylo, že řidič pořád jede za sanitkou a následuje ji.

V nemocnici ji diagnostikovali lehký otřes mozku
a zlomenou pravou nohu. Když ji odvezli na pokoj, jediné co chtěla, bylo odpočívat. Stále se cítila malátná a ospalá. Chtěla zavřít oči, ale než to stihla udělat, zaťukal někdo na dveře pokoje.

S Tobiasem se seznámila na jednom firemním večírku. Bylo to rok před tím než poznala Maxe. Tobias tam byl se svým bratrem, Anniným kolegou. I když tam chodil rok co rok, nikdy si ho nevšimla, natož, aby s ním promluvila.

Anna pracovala v noci jako barmanka a přes den číšnice v jednom podniku u nich ve městě. Byla to luxusní restaurace, kam každý rád zavítal. O víkendu to byl pak noční bar, kam si lidé chodili i rádi zatancovat, vše ve vší počestnosti. Anna tam občas vypomáhala. Ne protože by potřebovala peníze, ale proto, že tu práci milovala. Číšničina ji slušně vydělávala.

Tenhle rok se ale něco změnilo a hned, co Tobias přišel, si ho Anna všimla a on jí. Ze začátku po sobě jen pokukovali, ale pak Anna chytla příležitost za pačesy
a u punče s ním začala hovořit. Tu noc to Anna přehnala s alkoholem, a když se ráno probudila, byla nahá ve svém domě, ve svém pokoji a vedle ní ležel právě tenhle kluk. Tehdy bylo Anně 22.

Nebylo to jen o sexu, jak si ze začátku Anna myslela, protože další den ji Tobias pozval do kina
a následovala další rande.

Bohužel ke vší smůle bydleli oba jinde, a tak vztah postupně upadal vniveč. Anna se ještě snažila, ale Tobias jakoby najednou ztratil veškerý zájem. A tak se dalšího půl rok trápila neopětovanou láskou. Tobiase naposled viděla znovu na firemním večírku, ale už dělali, že se neznají. A pak potkala Maxe.

"Dále" řekla tichým hlasem. Nejdříve si myslela, že jenom blouzní, protože se dost silně praštila do hlavy, a tak pro jistotu ještě zamrkala. Ne doopravdy tam stál.
"Můžu dál Annie?" zeptal se a oslovil ji stejně jako před lety. Anna mlčky přikývla a Tobias vešel. Obešel její lůžko a posadil se na židli vedle ní.
Pořád tomu nemohla uvěřit. Ptala se sama sebe, kde se tam bere, a jak se dozvěděl o její nehodě. Pak jí to došlo. Vybavila si řidiče, na kterého si ještě před chvílí nevzpomněla. To Tobias řídil auto, které do ní před pár hodinami vrazilo.

"Ahoj T., promiň, že jsem se nerozhlédla a zničila Ti auto". Tobias se hluboce zasmál a Anna si vzpomněla na tu dobu, kdy byla ještě do tohoto kluka zamilovaná
a najednou se jí to všechno vrátilo, jako kdyby to nikdy neodešlo.

Povídali si celé odpoledne. Rychle to uteklo a najednou byl večer a bylo po návštěvních hodinách. To už sestřička vešla do pokoje a upozornila Tobiase, že bude muset jít. Slíbil ale, že zítra přijde zas.

Nakonec u Anny strávil každičký den, co byla připoutána na lůžko. Byl i u toho, když Annu pouštěli z nemocnice domů. Byl to on, kdo ji vyzvedl a vezl domů. Bylo to jako dřív. Zase se jí dostával pod kůži a dokonce i zapomněla na trápení s Maxem. Za celou tu dobu si na něho ani jednou nevzpomněla.

Konec

FREEDOM '90

18. března 2018 v 21:16 | Annie |  Ostatní
Přemýšlm o dalším článku. K tomu mi dopomáhá Freedom '90. Nápady nikdy nedocházejí.
Píšu "knihu", jen tak infomativně. Uvidím co z toho bude.
Zatím se mějte krásně. Pa.